Koncepční návrh k zlepšení kritického stavu populace sýčka obecného (Athene noctua)

06.03.2008 00:03

 

Návrh byl podán 12. 8. 2006 na MŽP. Dosud jsem neobdržel žádné vyjádření k tomuto projektu.

Koncepční návrh k zlepšení kritického stavu populace sýčka obecného (Athene noctua)

Navrhovatel projektu: Ing. Karel Zvářal

Spoluřešitelé projektu: Česká společnost ornitologická (ČSO), ČSOP Břeclav, ČSOP Nový Jičín

Finanční zajištění projektu: v případě kladného posouzení jeho potřebnosti z prostředků MŽP, event. z fondů EU.

Místo realizace projektu: lokality posledního současného výskytu sýčka na jižní Moravě, tedy části okresů Břeclav a Znojmo ležící při hranicis Rakouskem

Personální zajištění projektu: Ing. Karel Zvářal a oslovení pracovníci ochrany přírody (např. RNDr. J. Chytil, Fr. Krause, P. Berka, L. Opluštil)

Motivační východiska: sýček obecný je silně ohrožený druh, jehož početnost je u nás stále klesající, a zasluhuje si tedy pozornost ochranářské veřejnosti. Ubývá zejména z důvodů konfliktu s člověkem, neboť dnešní zemědělství, venkovská a městská zástavba nesplňuje jeho ekologické nároky. O příčinách úbytku sýčka panují pouze obecné a kusé představy, není vedena oficiální použitelná statistika příčin úhynu. Navrhovatel projektu je pevně přesvědčen, že hlavní příčina úbytku spočívá v neřešeném konfliktu s člověkem, neboť existence nezakrytých umělých dutin v zástavbě i ve volné přírodě je v rozporu s principem předběžné opatrnosti. Je známo i z ornitologické literatury, že v těchto vertikálních stavebních prvcích (komíny, okapové svody, větrací šachty, betonové sloupy, napajedla, nádrže) dochází často i k hromadným úhynům ptáků. Lidé jim však nevěnují pozornost, nálezy nehlásí a problematické otvory nezakrývají.

Druhým motivačním východiskem je snaha rozhýbat strnulý postoj státní ochrany přírody i ČSO k současnému narušenému ekosystému většiny volně žijících zvířat v agrocenózách. V průběhu 50.-80. let došlo v řadě míst k těžké devastaci přírody a destruktivní přeměně vhodných biotopů na pusté monokulturní pláně, což jsou fakticky pojezdové dráhy pro zemědělskou techniku, kde životní podmínky zvířat nesplňují jejich minimální požadavky. Je-li tedy snahou ČSO (i státní ochrany přírody) zachování současné biologické rozmanitosti, nelze se divit, že seznam druhů v Červené knize je dosti obsáhlý.

Třetím motivačním východiskem je soběstačnost ve výrobě potravin v České republice (i v EU) a existence nepsaného dluhu vůči přírodě. Tento dluh pochází zejména z éry reálného socialismu, kdy byl pohled na přírodu zcela jiný a docházelo k jejímu bezohlednému drancování. Doba se však (snad) změnila a s ní by se měly změnit i priority společnosti, chce-li být považována za kulturní a vyspělou. Navrhovatel projektu se domnívá, že je v silách i v zájmu státu (příp. EU) motivovat zemědělce ke změně hospodaření ve smyslu návratu k menším rozlohám polních honů, vytváření biopásů, ke změně struktury plodin, nižší aplikaci pesticidů apod. Je v silách a v zájmu státní ochrany přírody zlepšit komunikaci s dotčenou veřejností: zejména myslivci, traktoristy a ekologicky uvažující mládeží. Je v zájmu a silách státu usilovat o vytvoření ekologicky přijatelného prostředí pro synantropní ptáky, zejména pokud se týká ošetření smrtonosných stavebních prvků. Bez spolupráce všech zainteresovaných stran je snaha jednotlivce o zásadní změnu odsouzena k nezdaru.

Bylo by naivní domnívat se, že kvůli jednomu ptačímu druhu budou prováděna nákladná technická a organizační opatření. Snahou projektu je využít synergického efektu ochranářských opatření, neboť vytvářením původních (resp. optimálních) biotopů pro sýčka se současně vytváří biotop blízký většině zvířat. Proto některá opatření budou pojata šířeji, nad rámec jednoho druhu, aby bylo vyhověno požadavkům i jiným příslušníkům fauny z Červené knihy ČR.

Zemědělská oblast jižní Moravy nebyla vytipována náhodně, nýbrž kvůli výskytu řady chráněných druhů ptáků i savců. Z ptáků jsou to druhy kriticky ohrožené: luňák červený (Milvus milvus), orel mořský (Haliaetus albicilla), orel královský (Aquila heliaca), raroh velký (Falco cherrug), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), drop velký (Otis tarda), dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), výreček malý (Otus scops), druhy ohrožené (ovlivnitelné projektem): ostříž lesní (Falco subbuteo), koroptev polní (Perdix perdix), křepelka polní (Coturnix coturnix), chřástal kropenatý (Porzana porzana), chřástal polní (Crex crex), bekasina otavní (Gallinago gallinago), koliha velká (Numenius arquata), vodouš rudonohý (Tringa totanus), holub doupňák (Columba oenas), sova pálená (Tyto alba), výr velký (Bubo bubo), sýček obecný (Athene noctua), lelek lesní (Caprimulgus europeus), mandelík hajní (Coracias garrulus, dudek chocholatý (Upupa epops), krutihlav obecný (Jynx torquilla), chocholouš obecný (Galerida cristata), linduška úhorní (Anthus campestris), konipas luční (Motacilla flava), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), ťuhýk obecný (Lanius collurio), kavka obecná (Corvus monedula), strnad zahradní (Emberiza hortulana), strnad luční (Miliarda calandra), vzácné druhy (ovlivnitelné projektem): kalous pustovka (Asio flammeus), vlha pestrá (Merops apiaster), migrující ohrožené druhy: husa malá (Anser erythropus), dřemlík tundrový (Falco columbarius), druhy vyžadující další pozornost (ovlivnitelné projektem): čáp bílý (Ciconia ciconia), husa velká (Anser anser), moták pilich (Circus cyaneus).

Z kriticky ohrožených savců je to zejména sysel obecný (Citellus citellus), z ohrožených a vzácných různé druhy netopýrů (Chiroptera).

Velikost území s vytvářením optimálních (resp. bezpečných) biotopů

Autor projektu je si vědom toho, že nelze v krátké době celoplošně (tzn. celorepublikově) technicky vyřešit zakrytí nebo ošetření všech komínů a šachet. Proto je nutno hypotézu o limitujícím vlivu technických pastí na populaci sýčka nejprve prokázat na vzorkové zkoumané ploše. Ta musí být dostatečně velká, aby bylo možné po uplynutí cca 10-ti let provést srovnatelná měření. Navrhuje prostor mezi Národním parkem Podyjí a CHKO Pálava, z jihu ohraničený hranicí s Rakouskem, ze severu komunikací E 54 Znojmo- Pohořelice, z východní strany komunikací E 461 Pohořelice- Mikulov. Odhadovaná rozloha tohoto území je asi 800 km2.

Eliminace smrtonosných pastí

Úhyn ptáků v komínech, šachtách, okapových svodech je dostatečně popsán v ornitologické literatuře. V povědomí veřejnosti tedy existuje, je pouze věcí názoru (míry poznání), zda má či nemá fatální vliv na mortalitu dutinových synantropních ptáků, resp. jejich vymizení. Je neudržitelné donekonečna oddalovat řešení tohoto problému, neboť z principu předběžné opatrnosti je povinností státní správy a ochrany přírody se tímto problémem zabývat.

Je pozoruhodné, že horizontální šachty na stavbách jsou svědomitě mřížkou ošetřovány. Nezakryté vodorovné dutiny ptákům k hnízdění vyhovují a ptáci si tam hnízda staví, pokud na budově mřížka chybí (např. vrabec, rehek, sýkora, kavka, poštolka, sýček, rorýs aj). Cílem tohoto projektu je dosáhnout toho, aby vertikální šachty byly rovněž náležitě ošetřeny dle stavební normy. Taková norma již existuje, není však striktně vyžadováno její dodržování. Na některých komínech je stříška, na jiných pletivová koule, na jiných točící se růžice nebo moderní spořič tepla. Čili není pravda, že pro vytvoření dostatečného tahu musí být komín zcela odkrytý.

Vertikální větrací šachty rovněž mají na některých stavbách mřížku nebo pletivo, většinou však jsou odkryté a přístupné ptákům.

Na plochých střechách jsou někde plastové košíky pro zachycení listí a jiných předmětů, aby se neucpávala roura v budově nebo pod zemí. Čištění ucpaného svodu je problematičtější a dražší než občasné zametání listí na střeše. Kanalizované svody neumožňují ptákům únik z této pasti. V minulosti byly svody vyústěné na chodník, případně nad zemí byl rošt, kterým voda protekla do kanálu a větší předměty zůstaly zachyceny mřížkou. I tento problém je tedy technicky řešitelný, jen je třeba tlačit na jeho znormování. Komínky záchodových stoupaček představují rovněž potenciální nebezpečí pro ptáky přespávající nebo hnízdící v dutinách. Opatřit je stříškou nebo plastovou mřížkou je technicky snadno proveditelné.

Nejsnazší řešení nezakrytých svislých dutin je u betonových sloupů (známé jako sloupy smrti). Ty mají rovněž předepsán klobouček (betonový nebo plastový), na většině sloupů však chybí. Betonové sloupy jsou zabudovány 1,5-2 m pod zemí, kde je častý (i třeba jen sezónní) výskyt spodní vody. Pokud pták prolézající betonovou dutinu sjede po hlavě do vodního sloupce, buďto se okamžitě utopí, nebo se smáčeným peřím nevytvoří vztlak, aby mohl absolvovat zpáteční cestu. Řešením této situace je zakrytí otvoru pevným „zámkovým“ kloboučkem nebo výroba sloupů jiného typu (bez otvoru nahoře).

Ekologičtější hospodaření na půdě

Současný systém v zemědělské výrobě je vytvářen s ohledem na maximální zisk z rostlinné a živočišné výroby. Rozsáhlé, často téměř stohektarové polní hony, celosezónní rušivé pojezdy těžké techniky po polích a aplikace pesticidů, úplná absence trávních porostů nebo alespoň zatravněných mezí- to vše způsobilo zdecimování stavů zvířat tzv. kulturní stepi. U některých došlo vlivem silného antropogenního tlaku k jejich vyhubení, resp. vymizení.

Je nereálné chtít obrat o 180°, tedy návrat k malým políčkům a soukromému (šetrnějšímu?) hospodaření. Ale prosazení určitých prvků ekologické stability v dnešní fádní a sterilní krajině je nejen možné, je přímo nevyhnutné, nechceme-li ochranu přírody chápat jako vydávání samoúčelných zákazů, šustění papíru a jalové řečnění. Tzv. revitalizace jsou většinou jen ve fázi projektů, jejich realizace zatím vázne. Je v zájmu i např. myslivců, aby podmínky pro život zvířat v polních biotopech se zlepšily.

Požadavek na ochranářské zásahy do krajiny se pravděpodobně setkají s prvotním odmítnutím zemědělců, neboť navrhovaná opatření jim budou komplikovat život. Snazší je pro ně bořit, tedy scelovat menší pole, než z obrovských lánů vytvářet menší hony oddělené travními biopásy. Z toho plyne, že takový zásah nebude zadarmo, že bude vyžadovat určité finanční kompenzace. Jak budou velké je věcí vzájemné dohody, nebo v ideálním případě společného zájmu, tedy vytváření skutečně kulturní krajiny, i za cenu zakalkulovaných zvýšených nákladů, příp. snížení daně ekologicky hospodařících velkoproducentů.

V koncepčním návrhu na zlepšení stavu populace sýčka autor kalkuluje s tzv. procentem pro přírodu. Čili procento z orné půdy by bylo „věnováno“ přírodě. Např. zemědělské družstvo hospodařící na 2000 ha by 20 - 100 ha zatravnilo, a to buďto pole za farmou, kde hnízdí sýčci, nebo by vytvořilo síť biopásů mezi honebními celky širokými maximálně 300 m. Na těchto trávních pásech širokých 3 - 20 m by se v zimních měsících mohla pást i lovná zvěř, v případě vytvoření větších trávních ploch lze uvažovat o repatriaci např. sysla obecného, event. i dropa velkého. Jiní ptáci volné krajiny- např. koroptev polní nebo křepelka polní- najdou cestu k těmto „ostrůvkům života“ sami, bez pomoci člověka. Postupem času a při vstřícném přístupu zainteresovaných orgánů lze podíl ekologických ploch zvýšit až na 10% rozlohy orné půdy. Čím více bude takových „ideálních“ lokalit, tím vyšší bude pravděpodobnost návratu dnes již vzácných nebo vymizelých živočichů.

Nejen zatravněním vybraných ploch, nýbrž i celkovým managementem orby by se odlišoval systém ekologického zemědělství. Strniště po sklizni kukuřice, slunečnice a řepy by se orala až na jaře, aby na zbytcích z podzimní sklizně se mohla krmit zimující zvířata, např. husy. Podzimní zaorání desítek kilogramů kvalitního jádra na hektar je nejen neekologické, nýbrž i neekonomické, neboť pasoucí se zvěř je nucena navštěvovat plochy se vzcházejícím osením, kde působí nemalé škody. Ponechání části strnišť k dispozici zvířatům by se „zabily dvě mouchy jednou ranou“. Takové ponechané strniště není na úrovni lučního porostu, který je stanovištěm pro výskyt hmyzu a jiných bezobratlých, přesto v ekologii zemědělské krajiny má svůj význam.

Na zkoumané ploše by byla nutná stálá přítomnost pracovníka ochrany přírody, aby vzniklé problémy mohly být řešeny neprodleně. V první fázi projektu nelze spoléhat na uvědomění prostých občanů nebo zemědělských pracovníků. Rovněž nelze spoléhat na spolupráci amatérských ornitologů, kteří ve svém volném čase (většinou odpoledne nebo o víkendu) lokalitu navštíví a ex post uvědomí „nadřízené orgány“. Takový přístup se neosvědčil, je zcela chybný, přežitý a alibistický. Zničené či narušené vazby se „samy od sebe“ neobnoví. Nad vším by měl bdít tým odborníků, jinak je celý projekt v podstatě zbytečný a bez záruky.

Časový horizont projektu

Co bylo zničeno v průběhu několika desetiletí nelze obnovit mávnutím kouzelného proutku. První 1-2 roky bude nutno zmapovat současný stav a koordinovaně vyprojektovat a dohodnout plánované změny. Realizace samotných změn, tedy eliminace smrtonosných pastí (zakrytí vertikálních šachet) i vytvoření biopásů a zatravnění vybraných lokalit potrvá odhadem minimálně další 2-3 roky. Aby se dal přírodě čas na vzpamatování a bylo možno vyhodnotit efekt prováděných opatření, je nutno počítat s lhůtou minimálně 10-ti let. Neboť nejen návrat sýčka, ale i např. dropa velkého nenastane „přes noc“, ale tito ptáci potřebují určitý čas na usazení.

Spolupráce s úřady a s veřejností

Rozhodující pro úspěch celého projektu je vstřícnost stavebního úřadu, který bude prosazovat a kontrolovat řádné ošetření všech vertikálních šachet. Neméně důležité bude najít shodu se zemědělci, neboť tzv. „návrat k přírodě“ se bez jejich ústupků neuskuteční. Zde záleží na schopnostech vyjednávacího týmu a možnostech státu (MŽP) vyjít vstříc stimulačními kompenzacemi, neboť zvláště v začátcích budou obavy z „neznámého“. Prosazovat vůli ochranářů proti vůli veřejnosti by bylo nesprávné, ba přímo chybné. Proto je žádoucí navázat od počátku spolupráci s přírodovědnými kroužky při školách, neboť zejména mládež má často velmi dobrý přehled o dění za humny. A je jistě lepší předcházet excesům z neznalosti, než za pomoci policie řešit různé prohřešky. Jedná se např. o neoprávněné držení zraněných či „opuštěných“ mláďat, či dokonce záměrné likvidování ptáků (vrabců) v instalovaných budkách.

Budky pro sýčka a jiné ptáky (pěvce)

Dnešní architektura se značně liší od té před půl stoletím. Ve starší zástavbě nacházel sýček přirozené úkryty za pozednicí, v holubnících, za trámy chléva nebo kůlny. Moderní architektura je dokonce nepřátelská vůči přítomnosti ptáků, neboť čím dál více používá velké prosklené plochy, kde ptáci po nárazu hynou, nebo instalací mřížek brání stavbě hnízda v horizontální šachtě. Rovněž mohutné staré stromy s dutinami patří spíše minulosti, a pokud někde jsou, pravidelně jimi prolézá početná kuna (Martes sp.).

Má-li být návrat sýčka úspěšný, je instalace budek nezbytným předpokladem. Kalkulovat s jednou budkou pro jednu obec je formalistické. Ptáci musí mít dostatečný výběr hnízdních možností, tedy alespoň 5 budek, v optimálním případě 10 budek v jedné obci, z nichž 3-4 by byly umístěny na zemědělské farmě, zbytek na vhodných místech v okolí. Budky by byly dvojího provedení: osvědčené ležaté a klasické sovníky instalované na výšku. Byly by instalovány pouze na zdi budov, aby se zabránilo kuně vyšplhat k budce a usmrtit nebo zneklidňovat hnízdící ptáky.

Při uvažované spolupráci s místními občany (mládeží) je žádoucí podporovat výskyt pěvců instalací budek, o které by se tito lidé starali (podzimní čištění). Jednalo by se řádově o cca 10-50 budek instalovaných v obci a jejím blízkém okolí. Pěvci (vrabci, sýkory) jsou v časech nouze (latence hraboše) potravou sýčka, a na to je nutno myslet, neboť i jich se týká nedostatek přirozených dutin. Rovněž instalace krmítek pro pěvce a jejich pravidelné doplňování vhodnou směsí (postačí slunečnice) zvyšuje šance na přežití sýčka, který zejména v zimním období je odkázán na lov ptáků.

Konkurenční druhy dravců a sov by se na zkoumaném území podporovat budkami neměly. Zejména puštík obecný (Strix aluco) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Je též na zvážení, zda pro sýčka konkurenční sova pálená by se měla po dobu trvání projektu na daném území podporovat. Jiné druhy hnízdící v budkách (kavka, krutihlav, dudek) jsou nepočetné až vzácné a jejich přítomnost nijak neovlivní hnízdní úspěšnost sýčka.

Rozpočet projektu a jeho cíl

V zájmovém území leží více než 50 obcí. Instalace ochranných stříšek, mřížek a jiných stavebních prvků je odhadována na několik desítek milionů Kč. Zatravnění vytipovaných lokalit, vytvoření biopásů a jiných prvků ekologické stability přijde rovněž na několik milionů Kč. Samostatnou kapitolou budou kompenzace zemědělcům za ušlý zisk, neboť na plochách se zvláštním režimem nebude možná klasická sklizeň sena. Některé travní plochy by se sekly častěji (loviště sýčka v době hnízdění), jiné (biopásy) až po vyhnízdění ptáků, tj. v červenci až srpnu. Konkrétní management by se určoval podle výskytu zjištěných druhů, proto je v první fázi projektu nutný pravidelný dohled profesionálních zoologů.

Přestože přirozený výskyt sýčka je na daném území relativně vysoký (cca 10 párů), bylo by zejména v prvních letech projektu vhodné vysazovat na vybraných lokalitách mláďata pocházející z odchoven nebo zoologických zahrad. Sýček se vyznačuje věrností k hnízdišti, proto je předpoklad, že při správně prováděné adaptaci na nové prostředí se mláďata nerozletí mimo katastr „domovské“ obce.

Autor projektu je přesvědčen, že pokud se podaří uskutečnit všechna zamýšlená opatření, tj. celoplošnou instalaci bezpečnostních stavebních prvků, vytvoření plánovaných zatravněných ploch, instalaci sítě budek pro sýčky a pro pěvce, je reálné 3-5 násobné zvýšení početnosti sýčka v dané oblasti, tj. na 30-50 párů.

Literatura

Baruš, V. a kol. 1989: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR. 2. díl. SZN Praha.

Sedláček, K. a kol. 1988: Červená kniha ohrožených a vzácných živočichů ČSSR. 1. díl. SZN Praha.

Opluštil, L., Krause, F. 2005: Výskyt a hnízdění sýčků obecných (Athene noctua) na jižní a východní Moravě v roce 2005. Crex 25: 93-98.

Kontakt

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode