Konec inkvizitorů v Čechách

Vážený čtenáři,

nouze naučila Dalibora housti a počítačovému laikovi pomohl kamarád vytvořit vlastní stránky. Internet znamená skutečnou svobodu projevu, nikoliv tu vystříhanou a zmrzačenou. Takže vězte, „kolegové“ z redakčních rad (mimochodem, komu naposledy jste co poradili), alias novodobí cenzoři, metody mnohých si nezadají ani z inkvizicí. Publikovat se dnes nemusí jen na papíře, daleko rychlejší a účinnější je to přes PC. To je takový bičík prozřetelnosti na autoritářské povahy a zdržovací taktiku s postranními úmysly.

    Teď se úlohy obrací. Už nemusím škemrat o přijetí příspěvku, nabízím ho ke stažení každému zájemci, tedy i nudícímu se redaktorovi živořícího periodika. Chceš?  Ber. Nechceš, nemusíš – mám to za stejné peníze. Že s takovým přístupem nebudu citován prestižními publikacemi? Aby si mě pak (možná) laskavě všimli, jednou za čas pozvali na drahou žranici - všechno si ale plať sám, my tě budeme s chutí přehlížet. A nakonec: všechna sláva - polní tráva. Váš dřívější argument, „kolegové“, že neopublikování, nebo okleštění příspěvku je „pro moje dobro“… (ó, jak jste ušlechtilí), vám teď s úroky oplatím: zeštíhlení časopisů bude pro obecné blaho, neb ušetřený papír zachrání kus lesa. A navíc - proč si kazit průměr nestoudně dobrými Karlovými články – no uznejte…

   Nejednou jste mi radili, abych se „nad sebou zamyslel“. Ona chvíle přišla, a já jsem zjistil, že vedle takových velikánů nemůžu ani sedět. Lepší je jít svou vlastní cestou, než se nechat okopávat a uhýbat hozeným klackům. Jistě víš, o čem je řeč, Pijavice Hádavá, Kozle Zahradníku, Splávku Černokněžníku, a jiní, jejichž šedá existence nedovoluje dát jim žádné krycí jméno. A pokud se týká umění ignorace, jemuž nahrává dnešní „uspěchaná doba“ (na něco se to svést musí, že), není nic snazšího než se přizpůsobit. Nechť tedy zafunguje zpětná vazba. Doba si to žádá.

   No a všem neobyčejným lidem přeji klidné čtení, zajímavé informace a vlastní úsudek.