Je kalous ušatý (Asio otus) stálý, potulný nebo tažný?

06.03.2008 00:04

Tento článek leží v nejmenované redakci 14 měsíců. Dosud jsem neobdržel k němu žádné oficiální vyjádření, je tedy de facto volný. Má-li jiná redakce o něj zájem, stačí se ozvat. Domluvíme se.

Je kalous ušatý (Asio otus) stálý, potulný nebo tažný?

Is Long-eared owl resident, strolling or migrating?

 

Karel Zvářal @ Jiří Sviečka


1) Dukelská 3980, 76001 Zlín, Czech republic
2) 76341 Biskupice u Luhačovic 158, Czech republic

 

 

Úvod

Početné hejno kalousů ušatých, které s příchodem zimy upoutá pozornost návštěvníků městského parku nebo hřbitova, kde odpočívá ve dne v korunách smrků, tújí a jiných dřevin, vyvolává otázku na původ těchto sov. Jsou to naši ptáci z blízkého okolí, kteří zde před mrazivým větrem hledají úkryt, nebo jejich domovina je v tajemné dáli? Proč jeden rok je těchto ptáků na stromech téměř stovka, zatímco v roce následujícím jich nenapočítáme ani čtvrtinu? Kde je ten zbytek po loňské invazi? Podobných otázek vyvstává u těchto společenských sov celá řada. Díky výsledkům kroužkování určitou představu o stálosti, potulkách a tahu kalousů máme. Jelikož charakteristika tohoto druhu je mezi našimi sovami zcela výjimečná: zčásti stálí a přelétaví, z menší části i tažní (Hudec a kol. 1983), stojí kalousi rozhodně za podrobnější studium. Tedy za jakých okolností se projeví ta která vlastnost- zda je to pouze potravní záležitost, jaký vliv mají např. velmi tuhé zimy, nebo jaký je vliv cizích imigrantů na chování naší populace.

 

Materiál a metodika

Kalous ušatý je na východní Moravě relativně početnou sovou. Na Zlínsku je jeho denzita 6-10 párů na 100 km2. Přitom na přelomu 60. a 70. let byl asi 3x početnější. Příčinou tohoto velkého poklesu bylo především zornění luk a pastvin, snížení ploch pícnin (vojtěšky a jetele) z 25% na dnešních 8%, likvidace mezí, pásů křovin, remízků a jiné rozptýlené zeleně, používání rodenticidů v ochraně rostlin a úbytek krkavcovitých ptáků (Coracidae), zejména vrány obecné (Corvus corone) a straky obecné (Pica pica). Na hnízdech těchto ptáků kalous ušatý nejčastěji hnízdí, při jejich nedostatku na hnízdech veverek, dravců nebo hřivnáčů, sporadicky také na zemi. Kalous ušatý je po puštíkovi obecném (Strix aluco) druhou nejpočetnější sovou a jako indikátor změn v krajině je vhodným objektem studia.

Zajímavou a mezi sovami ojedinělou vlastností je sezónní hromadný pobyt kalousů v urbánním prostředí. Tato sova vyhledává k dennímu odpočinku od září do února- března hřbitovy, městské i vesnické parky, zahrady i jednotlivé stromy mezi zástavbou, část populace hřaduje v lesních porostech. Podobně se spojuje do hejn také kalous pustovka (Asio flammeus), ten však pro dobu denního odpočinku volí vysokou trávu, rákosí, nesklizenou řepu nebo kukuřici, a je proto daleko hůře pozorovatelný. Díky své relativní nápadnosti a pospolitému způsobu odpočinku na frekventovaných místech je kalous ušatý ideálním objektem zájmu jak pro profesionální ornitology, tak i laickou veřejnost. Zřejmě kvůli obecnému rozšíření, jakožto bezproblémový a tudíž neatraktivní, nestál dosud ornitologům za podrobnější studium, s výjimkou potravní ekologie (Hudec a kol. 1983). Až teprve v posledních letech je mu věnována větší pozornost, když např. v jihomoravské pobočce ČSO se stal ptákem roku 2005, na západním Slovensku jsou monitorována místa denního hřadování od roku 1993 (Noga 2002).

Jednou z vlastností kalousů, podobně jako u většiny dravců a sov, je jeho útočné chování při zjištění přítomnosti výra (Bubo bubo). Tohoto poznatku využívali dříve myslivci k regulaci vran a dravých ptáků. Dnes je tzv. výrovka zakázaná, ale pro účely kroužkování lze úspěšně vycpaného výra využít (Matušík 1985).
Vycházejíc z těchto vědomostí rozhodli jsme se věnovat od roku 1997 intenzivním odchytům kalousů s cílem okroužkovat velké množství ptáků, jelikož s počtem označených jedinců narůstá pravděpodobnost zpětných hlášení, kterých je relativně málo vzhledem k doposud okroužkovaným sovám. Prvořadou motivací však bylo monitorovat výskyt, resp. přítomnost kalousů, o nichž literatura pojednává jako o „stálých“. Centrem výzkumu této stálé (hnízdní) populace se stal okres Uherské Hradiště, kde bylo v 6 kvadrátech instalováno 120 plastových a 15 dřevěných budek, které kromě kalousů využívá též hojně poštolka obecná (Falco tinnunculus). Tyto budky byly umisťovány do korun stromů ve větrolamech nebo na sloupy elektrického vedení, výška zavěšení byla 5-12 m. Dřevěné budky byly instalovány na speciálních dřevěných sloupech, zejména na hranici katastrů obcí Vlčnov a Dolní Němčí ve výšce okolo 5-6 m. Tato budkami hustě saturovaná lokalita má v textu název Vlčnov-větrolam, navazující z druhé strany na lokalitu Dolní Němčí- větrolam. Je nutno upozornit, že další intenzivně monitorovaná lokalita Vlčnov- „Búdy“ je místní vžitý název, leží prakticky na opačné straně katastru, ve vzdálenosti asi 5 km od lokality Vlčnov- větrolam s budkami. Budky byly vystýlány slámou, kontrola byla prováděna minimálně 1x, a to koncem dubna až začátkem května, část neobsazených budek, u nichž se předpokládalo pozdější hnízdění, potom v průběhu června- července. V těchto budkách byla kroužkována mláďata. Rodiče, resp. adultní ptáci, byli odchytáváni na posečených pícninách v okolí, většinou 200- 600 m od budek. Termín odchytu byl volen tak, aby nedocházelo k velkému rušení průběhu hnízdění, tj. čekalo se, až mláďata budou nejméně 2-3 týdny stará, kdy se již obejdou bez zahřívaní samicí, která tou dobou také loví pro potomstvo potravu.
Odchyty kalousů byly prováděny potom i v průběhu podzimu a zimy na relativně stálých, tzv. monitorovacích lokalitách, v případě zhoršeného počasí (vítr) nebo jiných nevhodných podmínek (hlučný orající traktor, blátivý terén) byl odchyt prováděn v blízkém okolí, tj. do 1-2 km od více méně stálé lokality. V zemědělské krajině, která je charakteristická obměnou plodin, nejde metodicky striktně dodržet stálou monitorovací lokalitu. Vždy se jedná o katastr téže obce, avšak vojtěškový porost, na kterém se odchyty většinou provádějí, je situován různě dle osevního postupu. Na místě loňského odchytového místa je další rok např. kukuřice, kde odchyt je do konce října absolutně neproveditelný, potom je strnisko zaoráno a na hroudách hluboké orby se nedá očekávat úspěch, nehledě k obtížnosti pohybu po takovém povrchu.
Aby bylo možno postihnout změny v početnosti kalousů v průběhu let na území východní, jižní a střední Moravy, byly podzimní a zimní odchyty prováděny na poměrně velké ploše. Byly vytipovány vhodné lokality v okresech Uherské Hradiště (UH), Zlín (ZL), Hodonín, Břeclav, Znojmo, Kroměříž (KM), Přerov, Prostějov a Vyškov. Některé z nich se postupem času, tj. po 1-2 letech, ukázaly jako neefektivní (např. Znojemsko), resp. nevhodné, avšak většina lokalit byla monitorována každoročně ve více méně pravidelných časových odstupech, tzn. každá vícekrát v téže sezóně dle místních podmínek. Odchyt byl prováděn do nárazových sítí, u nichž je umístěn vycpaný výr nebo jeho hadrová napodobenina, příp. také atrapa jiného predátora (káně, kalous). Počet sítí se různil podle terénních a povětrnostních podmínek, časových možností kroužkovatele a přítomnosti spolupracovníka. Nejčastěji se odchytávalo do 1-2 sítí, výjimečně až do 5 sítí. Nylonové sítě jsou 1-2 kapsové, vysoké 1,5-3 m, dlouhé 12-14 m, velikost oka 50-65 mm.
V zimních měsících byla příležitostně prováděna obhlídka polních lesíků a okrajů větších lesních celků, kde se dal očekávat výskyt hřadujících kalousů. Jelikož na mýtních stromech nebo v husté tyčovině lze stěží objevit poukrývané ptáky, dalo se na výskyt usuzovat většinou podle čerstvých vývržků nebo stříkanců trusu. Značná část poznatků o hřadujících společenstvích kalousů byla získána od lesnického personálu, myslivců, traktoristů nebo ornitologů.

 

 

Výsledky

V letech 1997- 2006 bylo námi odchyceno a kroužkováno na území východní, jižní a střední Moravy 4660 kalousů ušatých. Zpětných hlášení přišlo do konce ledna 2007 pouhých 11, z toho 6 bylo zahraničních (1x Rusko, 2x Ukrajina, 2x Slovensko, 1x Rakousko). Námi provedených kontrolních odchytů po jednom roce bylo 35, po dvou letech 26, po třech letech 4, po čtyřech 3, po šesti letech 1, po sedmi letech 1, po osmi letech 1. Kontrolních odchytů provedených v tu samou sezónu, tj. od srpna do února bylo cca 170, což je 3,6% z celkového počtu odchycených kalousů. Pouze 4 kalousi byli odchyceni do sítě třikrát, vícekrát ani jeden. Žádný kalous neměl zahraniční kroužek a ani námi kroužkovaný kalous- pokud je nám známo- nebyl v cizině kontrolován či odchycen živý.

V okrese Uherské Hradiště, kde bylo prováděno kroužkování mláďat a odchyty hnízdících adultních ptáků na lovištích v blízkosti budek, bylo dosaženo následujících výsledků: bylo okroužkováno 52 mláďat na hnízdě, z nichž v období srpen- prosinec (únor) po osamostatnění bylo kontrolováno 17 ex., později jen 1 po 3 letech a 1 po 5 letech.

U dospělých ptáků bylo dosaženo těchto výsledků: na hlavní odchytové lokalitě u Vlčnova bylo v zimě 1997/1998 okroužkováno 69 kalousů. V době hnízdění, tj. 29.5. a 31.5.1998 bylo odchyceno u budek 7 ad. ptáků, všichni bez kroužku. Z těchto 7 kalousů nebyl při pozdějších odchytech kontrolován ani jeden, a to ani na jiných (sousedních) lokalitách.

Odchyty probíhaly u Vlčnova od zimy v předhnízdní době a po celý podzim roku 1998: 15.2. 3 ex., 21.2. 4 ex., 25.7. 2 ex., 3.8. 2 ex., 12.8. 15 ex., 14.8. 7 ex., 30.8. 8 ex., 10.9. 1 ex., 25.9. 1 ex., 16.10. 4 ex., 17.11. 2 ex., 30.11. 2 ex., 20.12. 1 ex., 28.12. 8 ex. V roce 1998 byl proveden pouze 1 KO (D-115863), který je popsán v roce 1999.

Na jaře roku 1999 byla u Vlčnova latence hraboše a kalousi zde nehnízdili. V tom roce zde proběhly pouze „mimohnízdní“ odchyty a bylo označeno poměrně málo ptáků: 13.1. 2 ex., 16.10. 5ex., 20.10. 6 ex., 16.12. 2 ex., 28.12. 3 ex.
Na podzim roku 1999 bylo v blízkém okolí hnízdní lokality provedeno 13 KO, z toho 5 se týkalo ptáků odchycených v témže roce na stejné nebo blízké lokalitě. Po jednom a více letech bylo provedeno 8 KO. Pouze jediný kalous, D-115863, byl v této oblasti chycen třikrát v průběhu tří po sobě jdoucích let, avšak nikdy na hnízdní lokalitě v době hnízdění. Zbývajících 7 KO byli kalousi chycení pouze při podzimních odchytech, nikdy dříve ani později nebyli již kontrolováni, s výjimkou D-131140.

D-114175 f.g. 21.10.1997 Vlčnov- větrolam (UH) P. Pavelčík
  25.11.1999 Nivnice- Topolov (UH) P. Pavelčík

 

D-115937 f.g. 27.12.1997 Vlčnov-„Búdy P. Pavelčík
F, +1Y 16.10.1999 Dolní Němčí (UH) J. Sviečka

 

D-115863 f.g. 29.10.1997 Vlčnov- větrolam P. Pavelčík
  21.02.1998 Vlčnov-„Búdy P. Pavelčík
  17.12.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčí

 

Místa odchytů jsou od sebe vzdálená 5000m, 3500m a 5500m.

 

 

D-131113 f.g. 29.08.1998 Dolní Němčí- větrolam K. Zvářal
  16.12.1999 Dolní Němčí – větrolam P. Pavelčík

 

D-131117 f.g. 29.08.1998 Dolní Němčí- větrolam K. Zvářal
  25.11.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčík

 

D-131140 f.g. 25.09.1998 Vlčnov- větrolam K. Zvářal
  25.11.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčík
  15.10.2005 Nivnice- Topolov P. Pavelčík

 

D-131178 f.g. 26.10.1998 Dolní Němčí- vodárna K. Zvářal
  18.10.1999 Vlčnov- větrolam P. Pavelčík

 

D-139071 f.g. 18.11.1998 Vlčnov- větrolam K. Zvářal
  25.11.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčík

 

D-139927 f.g. 17.08.1999 Nivnice- Topolov J. Sviečka
  21.11.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčík
  25.11.1999 Nivnice- Topolov P. Pavelčík
  10.06.2000 Hluk, odchyt do ruky v budce, K.Zvářal

 

V roce 2000 bylo u budek z 6 hnízdících ptáků 5 kalousů neoznačených, jen 1 byl kroužkovaný z podzimu 1998, který dříve ani později již nebyl kontrolován.

 

 

D-139617 F, f.g. 12.11.1998 Nivnice J. Sviečka
  26.05. 2000 Dolní Němčí- větrolam P. Pavelčík

 

P. Pavelčík ve 3 budkách mezi Vlčnovem a Dolním Němčím (Vlčnov- větrolam) v roce 2000 označil 12 mláďat (1x3, 1x4, 1x5). Dva vývodky byly celé kontrolovány po osamostatnění (5 a 4 juv z dřevěných budek.) v průběhu srpna-listopadu 2000 (jedno v únoru 2001), z třetího hnízda v plastové budce nebylo na podzim kontrolováno ani jedno mládě. Je nepravděpodobné, že by toto hnízdo vyplenila kuna, proto jeho případný špatný osud způsobil nejspíše člověk (chuligáni). Z těchto 9 odchycených mláďat nebylo v pozdějších letech kontrolováno ani jedno. V roce 2000 proběhly odchyty na lokalitách Vlčnov a Dolní Němčí v následujících termínech s těmito počty odchycených ptáků: 1.9. 10 ex., 6.9. 9 ex., 10.9. 3 ex., 15.9. 3 ex., 4.10. 22 ex., 18.10. 27 ex., 21.10. 2 ex., 9.11. 8 ex., 2.12. 14 ex., 24.12. 2 ex. Při těchto odchytech nebyl kontrolován ani jeden adultní pták z hnízdní doby. Bylo provedeny 4 kontrolní odchyty kalousů kroužkovaných v roce 1998, ale žádný KO kalouse z let 1997 nebo 1999. Kontrolních odchytů kalousů kroužkovaných ve stejné sezóně (2000) na území východní, jižní a střední Moravy bylo cca 30, což je asi 3,8% z 789 kroužkovaných ptáků..

 

D-138224 f.g. 30.08.1998 Dolní Němčí- větrolam P. Pavelčík
  10.09.2000 Vlčnov-„Búdy“ P. Pavelčík

 

D-138226 f.g. 30.08.1998 Dolní Němčí- větrolam P. Pavelčík
  17.10.2000 Dolní Němčí- větrolam P. Pavelčík

 

D-138248 1. Y 30.12.1998 Vlčnov-„Búdy“ P. Pavelčík
  17.10.2000 Dolní Němčí- větrolam P. Pavelčík

 

V roce 2001 bylo ve dnech 19.5. a 29.5. odchyceno u budek mezi Vlčnovem a Dolním Němčím 5 adultů. 3 byli neoznačení, dva kroužkovaní opět nebyli z dřívějších párů. Přitom kalousi zde byli kroužkováni průběžně po celou zimu i v předhnízdním období: 8.1. 1ex, 13.1. 2 ex., 20.1. 8 ex., 2.2. 2ex., 4.2. 3 ex., 9.2. 6 ex., 12.2. 6 ex., 17.2. 2 ex., 15.3. 1 ex.

 

D-115939 f.g. 27.12.1997 Vlčnov-„Búdy“ P. Pavelčík
  19.05. 2001 Vlčnov- větrolam P. Pavelčík

 

D-135667 26.02.1999 Bohuňovice, Olomouc, K. Poprach
M, +1Y 20.05.2001 Dolní Němčí J. Sviečka, přesídlení (?) cca 74 km jižněji

 

Tito dva kalousi nebyli dříve ani později kontrolováni.

 

Odchyty zde probíhaly i na podzim 2001 v těchto termínech: 14.8. 3 ex., 28.8. 2 ex., 2.9. 5 ex., 3.10. 13 ex., 9.10. 10 ex., 15.10. 3 ex., 26.11. 1 ex. Při těchto odchytech nebyl kontrolován ani jeden pták z minuloročních hnízdění nebo pták kroužkovaný na podzim v minulých letech. V roce 2002 provedl P. Pavelčík u Vlčnova odchyty v hnízdní době (konec května) na lokalitách Vlčnov- větrolam a Vlčnov- farma, nebyl však odchycen ani jeden kalous, přestože byla v blízkém okolí později zjištěna vyvedená mláďata. K. Zvářal odchytil 4.6. 2002 do ruky neoznačenou samici kalouse v budce na lokalitě Vlčnov- Hlaviny. Tato samice rovněž nebyla později kontrolována. Podobně neúspěšně dopadly pokusy o odchycení dospělých ptáků do sítí i v letech 2005 a 2006. Nutno poznamenat, že lokalita Vlčnov- větrolam se v průběhu let velmi změnila a došlo k zarostení budek na sloupech mladými stromy z větrolamu založeného v roce 1996. Navíc budky nebyly od roku 2001 kontrolovány ani čištěny. Hnízdění kalousů tedy probíhalo nejspíše na starých hnízdech nebo v budkách na silážních věžích, které však nebyly rovněž čištěny ani kontrolovány.

 

Zimní potulky

Na intenzivně monitorované lokalitě u Vlčnova lze názorně doložit nestálý, resp. potulný charakter kalousů. Představa, že ptáci se řídí nějakými striktními schématy používanými v literatuře, zde poněkud nesouhlasí s realitou. Je-li v odborné literatuře (CRAMP 1985) vyobrazen tah kalouse v měsících srpnu až listopadu (podzimní) a únoru až květnu (jarní), je to pouze rámcové schéma, které se zdaleka netýká všech kalousů. Pojem zimoviště se totiž nevztahuje většinou ke katastru jedné obce, jako např. hnízdní lokalita, ale pod tímto slovem lze chápat region střední Evropy, kam kalousi ze severnějších oblastí doletěli přečkat zimu. Následující přehled odchytů navazuje na předešlé monitorovací akce na lokalitě u Vlčnova a Dolního Němčí a dokresluje nestálý, tj. potulný charakter kalousů, kdy ptáci jsou v pohybu i v průběhu zimy.

Podzim 2002 a zima 2002/2003, Vlčnov- Dolní Němčí (J. Sviečka): 3.10. 11 ex, 6.11.: 11 ex. 11.11.: 8 ex. 26.11.: 5 ex., 10.12.: 4 ex., 18.1.: 1 ex., 19.1. 1 ex., 26.1.: 3 ex., 30.1.: 10 ex., 2.2.: 12 ex.. Při těchto odchytech nebyl kontrolován žádný kalous z minulé akce, ani žádný z „místní“ populace.

Zima 2003/2004 se vyznačovala latencí hraboše, u Dolního Němčí byli odchyceni 10.12. 2 ex. Asio otus, nebyl žádný kontrolní odchyt kalouse z minulých let.

Podzim 2004 a zima 2004/2005, Vlčnov (J. Sviečka): 12.8.: 2 ex., 21.10.: 10 ex., 26.10.: 6 ex., 1.11.: 7 ex., 16.1.: 18 ex., 23.1.: 8 ex., 4.2.: 3 ex., 5.2.: 5 ex., 26.2.: 3 ex.. Při těchto odchytech nebyl kontrolován žádný kalous z minulé akce, ani žádný z „místní“ populace.

Podzim 2005 a zima 2005/2006 (J. Sviečka): 20.8.: 8 ex., 8.9.: 5 ex., 22.9.: 20 ex., 29.9.: 10 ex., 9.10.: 10 ex., 13.10.: 3 ex., 15.10.: 14 ex., 12.12.: 18,00-18,30 hod.- nic nepřiletuje k síti s výrem. Pro velkou vrstvu sněhu zde již odchyty nebyly později prováděny. Při těchto odchytech byl kontrolován po 7 letech kalous D-138251, jinak žádný jiný.

 

D-138251 1.Y 28.12.1998 Vlčnov P. Pavelčík
M,+1Y 29.09.2005 Vlčnov J. Sviečka

 

Tento kalous nebyl na lokalitě nebo v okolí jinak kontrolován.

Podzim 2006, Vlčnov- větrolam (J. Sviečka): 26.9.: 12 ex., 9.10.: 1 ex.. Pro nevhodné podmínky (oranice, ozimy) zde již odchyty nebyly v tom roce prováděny. Při podzimních odchytech opět nebyl kontrolován žádný kalous z minulých let.

Další zajímavé kontrolní odchyty

 

 

D-120083 pull. 25.04.1995 Kurovice (KM) M. Mach
F,+1Y 07.02.2002 Holešov (KM) K. Zvářal


Tento kalous zde ani v okolí nebyl dříve či později kontrolován.

 

 

D-131118 f.g. 29.08.1998 Dolní Němčí- větrolam K. Zvářal
F, +1Y 17.01.2001 Kunovice (UH) J. Sviečka KO 7 km od místa kroužkování

11.02.2001 Kunovice J. Sviečka

 

Tento kalous zde nebyl dříve ani později kontrolován.

 

 

D-131105 pull. 06.06.1998 Topolná (UH) K. Zvářal
  24.02.2001 Topolná J. Křižka
  24.01.2004 Kudlovice-Dolina (UH), sražen autem 8 km od místa kroužkování (nahlásil R. Viktora)

 

Tento kalous nebyl před r. 2001 ani později u Topolné kontrolován.

 

D-131147 f.g. 27.09.1998 Holešov (KM) K. Zvářal
F,+1Y 30.09.2006 Holešov (KM) K. Zvářal

 

Tento kalous nebyl dříve ani později zde (cca 50 odchytů) nebo jinde kontrolován.

 

D-133821 f.g. 27.12.1997 Ludkovice (ZL) J. Sviečka
F,+1Y 04.02.2001 Nivnice (UH) J. Sviečka KO 17 km od místa kroužkování, nebyl dříve ani později kontrolován.
D-155432 F,f.g. 18.11.2002 Bánov (UH) J. Sviečka v 19.15 hod.
  18.11.2002 Drslavice (UH) J. Sviečka KO v 22.40 hod.- přelet 7 km

 

Komentovaná zahraniční zpětná hlášení

 

C-35569   pull. 28.04.1967  Zahrádky, Česká Lípa, Z. Jón 50,38 N  14,32 E
  28.07.1973  Kudirkos, Naumiestis, Litva 54,46 N  22,52 E mrtev nebo zraněn

  

D-73883   pull. 04.06.1985   Nivnice (UH)    H. Matušík
  09.11.1986   Vlčnov (UH)   J. Moštěk, KO 6 km od místa kroužkování
  01.02.1987   Trasching (Oberfalz, SRN) uhynutá, 360 km W

 

D-81147  f.g. 18.09.1983   Březolupy (UH)    H. Matušík 49,07 N  17,35 E
  20.10.1984   Jurjev-Polskij, Vladimír, Rusko, usmrcená psem 1740 km NE 56,32 N  39,33 E

 

D-66676  2y 22.02.1979   Březolupy (UH)   H. Matušík 49,09 N  17,35 E
  08.09.1979  Moskva, Rusko,   mrtvý delší dobu 55,46 N  37,30 E

 

D-71995  +1.K 19.01.1984   Michalovce, Slovensko,   Š. Danko 48,45 N  21,55 E
  05.06.1984   Sverdlovsk, Rusko, zabitá vlakem cca 2700 km ENE 57,00 N  63,45 E

 

D-49997  +1Y 02.02.1974   Záběhlice, Praha,   J. Řezníček 50,03 N  14,30 E
  26.02.1976   Vozněsenskoje, Gorkij, Rusko, zabit 54,56 N  42,35 E

 

D-60806  +1K 24.01.1980  Roudnička, Hradec Králové,   M. Mareček
  Podzim 1984  Musljumovo, Tatarstán, Rusko,  uhynutý 2500 km ENE

 

D-93615  pull. 30.05.1998  Hluboká nad Vltavou (CB)   M. Drabeš 49,03 N  14,26 E
  29.09.2000  Trento, Itálie, poraněn, uhynul 46,08 N  11,09 E

 

D-139653 M,f.g. 08.12.1998   Bánov (UH)   J. Sviečka 48,59 N  17,43 E
  01.01. 1999  Lvov, Ukrajina 49,43 N  23,54 E sražen autem 454 km E

 

D-100795   f.g. 19.10.2000    Biskupice (ZL)    J. Sviečka 49,05 N  17,43 E
  28.03. 2003   Ščerbinka, Moskva, Ruská fed. 55,32 N  37,28 E mrtev na železnici, 1520 km

 

D-87177  M, f.g. 29.11.1989   Dobrkovice (ZL),    J. Sviečka
  10.06.1991   Arbuzinka, Nikolajev, Ukrajina, zabit el. proudem, 1000 km východně

 

D-131032   f.g. 22.11.1997    Hluk (UH)    J. Křižka 48,59 N  17,31 E
  25.04. 2002    Ilmino, Penza o., Ruská fed. 53,47 N  45,50 E mrtev, 2019 km

 

HELSINKI    pull. 14.06.1985  Valkeala, Kymen Laani, Finsko
H 134451 00.02.1986  Hluk (UH), nalezen mrtev 1451 km SSW   P. Šimčík

 

D-131182  f.g. 26.10.1998   Dolní Němčí (UH),   K. Zvářal 48,58 N  17,36 E
mrtev 20.03.2006   Nové Mesto n./V., Slovensko, P. Kaňuščák, 29 km ESE 48,45 N  17,50 E

 

D-155129  F, f.g. 29.09.2004  Hulín (KM),    K. Zvářal 49,19 N  17,28 E
  12.01.2006  Krušovce, Topolčany, Slovensko, mrtev 48,34 N  18,12 E

 

 

Diskuse

 

Vzhledem k celkovému počtu okroužkovaných kalousů ušatých (4660) je procento zahraničních zpětných hlášení žalostně nízké- 0,1%, i celkový počet hlášení je velmi nízký: 0,2% (bez vlastních kontrolních odchytů). Např. z 5382 kalousů kroužkovaných od roku 1934 do roku 1983 přišlo 178 zpětných hlášení (3,3%), z toho 19% nálezů bylo nad 100 km (Řezníček 1991). Vezmeme-li v úvahu, že kalous je poměrně velký pták, bývá často obětí dopravy (sražený u cest) nebo uhynulý (hladem, věkem) pod tújemi či jinde v okolí lidských sídel, je dosažený výsledek víc než skromný.  Ale i to málo, co máme k dispozici, naznačuje původ většiny ptáků, kteří protahují územím východní Moravy, případně zde také tráví část zimy. Dvě z těchto hlášení potvrzují tah ptáků JZ směrem: D-100795, D-131032 (Cepák @ Škopek 2004), jedno však dokladuje přítomnost kalousů táhnoucích východním směrem (D-87177). U těchto ptáků se jedná evidentně o hnízdní populaci, ačkoliv i po 28.3. by se teoreticky kalous mohl ještě přesunout jinam, neboť začátek hnízdění (tok) začíná v severních oblastech někdy až v polovině, resp. koncem dubna (Rumbutis 1983, Noga 2002). Ve střední Evropě zimují kalousi dokonce až ze západní Sibiře: D-71995 (Danko 2000). Nález uhynutého kalouse H-134451 v tuhé zimě 1985/1986 ze Skandinávie je vcelku ojedinělý (Danko 1987). Při našich odchytech nebyl kontrolován ani jeden kalous se zahraničním kroužkem, třebaže při akci Balt je ročně okroužkováno několik set kalousů a my rovněž odtud nemáme žádné zpětné hlášení. Ačkoliv to v textu neuvádějí, vzrostl počet odchytávaných sov několikanásobně poté, co začali používat atrapu výra. V letech 1961-1994 chytali sovy do sítí na pěvce a chytli 44 kalousů ušatých a 41 sýců rousných (Aegolius funereus). V letech 1994-1999 chytali do sítí s většími oky a chytli 517 kalousů ušatých a 29 sýců rousných. Poté, co v roce 2000 začali používat u sítě postavenou atrapu výra, chytili v letech 2000- 2003 celkem 1738 kalousů ušatých, 54 sýců rousných, ale též 168 kalousů pustovek, 55 sov pálených a 11 puštíků obecných. V roce 2004 takto odchytili již 578 kalousů ušatých a 101 kalousů pustovek. Je škoda, že tato původně česká metoda dosud nenašla odezvy u více specialistů v Evropě.

   Starší nálezy německých kalousů, nebo dokonce jednoho anglického, nemají, domníváme se, souvislost s „cestou za teplem“ (Řezníček 1991). Primární otázka u těchto ptáků je vždy dostatek potravy. V tomto kalousi ušatí mají podobnou vlastnost jako kalous pustovka, který v době latence hraboše v západní Evropě nemůže podniknout cestu na západ, kde ji ohraničuje Atlantický oceán, takže mu zbývá cesta východním nebo jihovýchodním směrem, pomineme-li cestu do Afriky (Zvářal a kol. 2005).   

   Kalous ušatý je sova se specifickým potulným chováním (resp. tahovým pudem) a k přesunům východním směrem („proti proudu“) může dojít i v průběhu podzimu- zimy. D-139653 byl za necelých 22 dní nalezen 454 km východněji. Pták byl sražen u Lvova koncem prosince 1998, ale nález byl datován k 1.1.1999. Co přimělo sovu táhnout na východ v zimě lze obtížně vysvětlit, neboť potravní i klimatické podmínky byly u nás velmi příznivé, tj. gradace hraboše, mírná zima. Dobrá kondice se možná projevila právě tímto nečekaným způsobem. Zda pták má nějakou představu o smyslu a místě svého přeletu („zpátky domů“ nebo „přesídlím na lepší“), nebo je to pudová záležitost, lze toliko spekulovat. Silný mráz východních oblastí mu nevadí, pokud jsou hraboši  přes vrstvu sněhu dosažitelní. Jelikož koncem zimy nastal v místě kroužkování kolaps hraboší populace, nelze vyloučit, že část kalousů nečeká na zimovišti do úplného konce výskytu hrabošů, ale na místa s jistým, tj. progradačním stavem, se přesune již v průběhu zimy. Zda toto chování, tedy čtení potravní situace, je pouze pudová záležitost, nebo zde sehrává vliv chování starších zkušených kalousů, kteří tzv. „strhnou“ mladé nebo méně zkušené ptáky, je nesnadné  vysvětlit, neboť obě možnosti jsou stejně pravděpodobné. V kontextu velmi malého počtu zpětných hlášení považujeme toto zjištění za jeden z nejcennějších poznatků při monitoringu migrace a potulek u kalouse ušatého. Přesto toto hlášení uniklo pozornosti pracovníků Národního muzea a nebylo publikováno. Nejedná se zde sice ani o velkou vzdálenost, ani velký časový odstup (věk), ovšem směr tahu východním směrem začátkem zimního období je velmi překvapivé (ojedinělé) zjištění a netýká se to zřejmě jen tohoto kalouse. Zdá se však, že většina kalousů zůstává na zimovištích až do února- března, neboť ještě v únoru byli v minulosti u nás kroužkováni ptáci, kteří v dalších letech pravděpodobně zimovali v centrální evropské části Ruska: D-49997 (Formánek @ Škopek 1991),  ale hnízdit mohou ještě východněji: D-60806 (Danko 1986), D-66676 (Formánek @ Škopek 1991).

   Nálezy sražených kalousů v tuhé zimě 2005/2006 na Slovensku (D-155129, D-131182) nevypovídají nic o místě hnízdění či místech pobytu v zimách mezi kroužkováním a nálezem. Jsou pouhým místem zastižení na potulce (na zimovišti) a v žádném případě je nelze chápat jako nález v domovském okrsku. Tito kalousi mohou mít hnízdiště 1-3000 km východně a do střední Evropy zaletují v troficky špatných sezónách nebo zimách bohatých na sníh.        

   První z autorů pozoroval v polovině listopadu 1969 tah kalousů opačným směrem, tj. na západ. Údolím Dřevnice nad nasvícenou městskou čtvrtí ve Zlíně v průběhu 15-20 minut proletěla západním směrem 3 hejna kalousů o celkovém počtu asi 150 ptáků. Kalousi letěli ve výšce 20-30 m v poměrně kompaktních formacích a na první dojem připomínali hejna havranů. Avšak kulaté hlavy a zakulacené konce křídel i jiný způsob mávání  jasně ptáky identifikovaly. Nikdy později nebyl podobný silný průtah námi pozorován. Tito kalousi těsně po setmění (resp. za šera) vyletovali pravděpodobně někde z prostoru mezi Vizovicemi a Zlínem v hejnech o počtu 50, 30 a 70 ex. Zajímavé bylo, že letěli prakticky ve stejném koridoru, odchylka byla maximálně 30 m. Zřejmě již takto společně hřadovali přes den a „na povel“(?) se vydali západním směrem, nelze však vyloučit, že se i 2 menší hejna spojila v průběhu tohoto krátkého přeletu. Toto však považujeme za málo pravděpodobné a domníváme se, že třetí (největší) hejno tvořili úplně jiní ptáci. Všechny formace působily klidně a uspořádaně, jakoby ptáci věděli kam letí. Nebyl patrný ani náznak po bloudění či dezorientaci, který bývá někdy slyšitelný při nočních přeletech hus (Anser sp.) v mlze či při zatažené obloze. Kalousi se v noci na lovišti hodně dorozumívají hlasově (varování, výkřik, kontaktní hlas, klapání zobáku, tleskání křídly) a podobně jako např. havrani (Corvus frugilegus) nebo i kalousi pustovky si zřejmě také vytvářejí tahové nálady. Pustovky s večerním soumrakem začnou kroužit ve výšce, specificky štěkají a stoupají stále výše, přičemž se do tohoto kolotoče nabalují další ptáci- až 30 ex, poté zmizí z lokality. Ačkoliv u kalousů ušatých podobné kroužení a stoupání do výšky pozorováno nebylo, domníváme se, že vytváření hejna a tzv. „stržení“ probíhá nějakým podobným způsobem.  Většina kalousů však na podzim táhne individuálně nebo ve dvojicích či trojicích, nejsou však výjimečné přílety několika (cca 10 ex.) kalousů k síti naráz.

   Zmínka o pozorování tahu mnoha sov letících ve velkých houfech v populárně- naučné literatuře (Felix- Hísek) u sovy pálené se týkala s největší pravděpodobností kalousů ušatých nebo kalousů pustovek. Tyto sovy sedávají ve dne ve velkých skupinách a se soumrakem se vydávají na lovecké výpravy do okolí, v případě prudkého zhoršení počasí (velká vrstva nového sněhu) se nejspíše přesunují do poloh, kde očekávají lepší podmínky, tj. jižním nebo jihozápadním směrem. Sovu pálenou jsme při odchytech nikdy nepozorovali letět ve skupině, vždy individuelně. Přelet hejna kalousů pustovek (50 ex.) nad městem Brnem v Pisárkách pozoroval též např. R. Doležal 27.2. 2005 (Šírek 2006).

   Daleko obtížněji se komentují výsledky dosažené na hnízdišti. Procento ptáků opětovně chycených v hnízdní době na stejné lokalitě, tj. mezi Vlčnovem a Dolním Němčím, je totiž překvapivě nízké, resp. nulové. Ačkoliv odchyty probíhaly pravidelně v každé sezóně, byly úspěšné jen první tři roky (1998, 2000, 2001). Počínaje rokem 2002 byly pokusy o odchycení hnízdících kalousů neúspěšné, poněvadž se nepodařilo odchytit do sítě ani jednoho adultního ptáka na hnízdišti. Za první 3 roky nebyl kontrolován ani jeden kalous chycený na monitorované hnízdní lokalitě z předešlé hnízdní sezóny.  Co způsobilo neúspěšnost pokusů o odchycení v letech 2002, 2005 i 2006 je nesnadné vysvětlit, nejpravděpodobnější je získaná zkušenost kalousů s předchozím odchytem a jejich pozdější opatrné chování ve známé situaci. Druhým možným vysvětlením je nevhodné umístění sítí, tj. v místech, kde kalousi neloví, resp. kudy neproletují. První z autorů se pokoušel v r. 1994 odchytit u Nivnice adultní kalouse na lokalitě s vyvedenými (pískajícími) mláďaty. Síť byla postavená v posečené vojtěšce, asi 200 m od remízku s pískajícími mláďaty. Při stmívání proletěl kolem sítě s atrapou výra jeden kalous, v průběhu noci si již tohoto objektu vůbec nevšímal a zaletoval lovit na vojtěšku do vzdálenosti asi 500- 700 m. Je možné, že část kalousů se v době hnízdění chová opatrněji a neriskuje přiblížení k predátorovi, jelikož případná predace adultního ptáka by znamenala rovněž smrt mláďat, zatímco v pohnízdní době bojuje „sám za sebe“ a vrhá se i do nebezpečných situací.  Podobný, tentokráte úspěšný pokus, byl proveden u Topolné 3.7.1998. Byl zde odchycen pouze samec kalouse asi 300 m od vyvedených mláďat. Není vyloučeno, že samice se krmení velkých mláďat v některých případech neúčastní a veškerá péče leží na samci. Podobný poznatek zjistil u krahujce (Accipiter nisus) Peške (in verb.), kdy telemetricky sledovaná samice v době krmení mláďat mimo hnízdo zmizela natrvalo z hnízdní lokality. Rovněž mláďata kalouse pustovky jsou v některých případech krmena jen jedním adultním ptákem (samec?) (Vďačný 2001, Lengyel 2001).

  Motivací k našemu takto pojatému monitorovacímu projektu byl právě rozpor, kdy naše literatura hovoří o kalousovi jako o „stálém, potulném a tažném“, avšak naše zkušenosti z let 80. a 90. naznačovaly, že tomu může být poněkud jinak. Protože je-li kalous stálý, měl by být přítomen na lokalitě trvale, tj. v každou roční dobu. Avšak kalous odchycený v předhnízdním a hnízdním období již nebyl později kontrolován a místo něj byl na lokalitě zjištěn výskyt jiných adultů. Naše poznatky tedy naznačují, že určitá malá  část našich kalousů je možná věrna svému hnízdišti (věrnost hnízdišti prosím nezaměňovat za stálost), ovšem pojem hnízdiště není striktně vymezen jako např. u puštíka obecného nebo výra velkého. Kalousi kroužkovaní v jednom roce hnízdí později snad také někde v okolí Vlčnova a Dolního Němčí (obecně v katastru obce), avšak na jiných lokalitách a loví také na jiných lokalitách, než kde probíhaly naše odchyty. Hnízdiště tak mění podle okolností: použitelné nerozpadlé hnízdo, vhodný partner, kondice sousedních samců. Tok projevující se tleskáním křídel a houkáním může právě určit momentálního vítěze při soubojích o atraktivní (budkové) lokality. Jediný kalous (D-115863), kterého se podařilo odchytit ve třech sezónách po sobě na hnízdní lokalitě nebo v blízkém okolí byl kontrolován v trojúhelníku 3500, 5000 a 5500 m. Pokud bychom ho měli považovat za stálého, byl jeho „homerange“ minimálně okolo 20 km2. Při svých potulkách tedy tento kalous evidentně pobýval hned v několika cizích hnízdních teritoriích, což si lze u vysloveně stálých sov (výr velký, puštík obecný) obtížně představit. Druhý kalous chycený 3x byl opakovaně kontrolován po třech letech od okroužkování na blízké lokalitě v průběhu necelého měsíce (D-113118), třetí (D-139927) 3x v průběhu léta a podzimu, čtvrtý (D-131140) po roce a po sedmi letech.  

   O tom, že kalous není striktně stálý, jednoznačně hovoří také např. absence podzimního toku. Kalous na podzim nehouká, sporadicky se ozve v zimě (od prosince), v tu dobu však ještě netleská křídly. Pravý tok s tleskáním křídel probíhá až od února, výjimečně od konce ledna. Rovněž přítomnost někdy i desítky kalousů na „cizí“ lokalitě by teritoriálního ptáka zneklidňovala, u kalousů jsme takový poznatek nezískali. Vlastní tok kalouse se vyznačuje poměrně tichým houkáním, slyšitelným na vzdálenost 300-400m. Např. hlas vysloveně teritoriálních sov, jako např. puštíka obecného nebo sýčka obecného, je slyšet až na 1500 m i více.

   Nelze samozřejmě vyloučit, že kalousi jakožto ptáci s vynikající prostorovou i situační pamětí, si zafixovali postavenou síť s výrem coby nebezpečnou situaci a důsledně se jí později vyhýbali. Při nenápadném a klidném pobytu poblíž sítě (cca 20m) lze pozorovat, jakým způsobem ptáci naletují na vycpaného výra nebo atrapu jiného predátora. Nedávno označený pták se vyhýbá kontaktu se sítí, obletuje ji ve výšce nebo ve velkých kruzích, často varuje hlasem a někdy plácne křídly do horní vodící niti. Neodchycený pták se chová zcela jinak a při bezměsíčné noci nebo při zatažené obloze síť neregistruje a naletuje do blízkosti atrapy přímo nebo po krátkém rozletu. Při svitu velkého Měsíce (např. při úplňku) často síť uvidí asi z 2-5m a při prvních obletech se jí vyhýbá (nadletuje, prudce stočí zpět). Působí tak dojmem zkušeného (odchyceného) ptáka, ale při 2-4 náletu se naráz „zapomene“ a v rychlosti naletí na výra, ovšem skončí v kapse sítě. Jsou noci, kdy kalousi se chytají dobře, jsou méně opatrní a síť prakticky neregistrují ani při úplňku. Na druhou stranu jsou noci, kdy se téměř nepohybují a nejdou přivábit ani třením polystyrénu o sklo (napodobování myšího pištění).

   Důvody k takové momentální letargii (resp. neaktivitě) mohou být dva. Jedním je přítomnost dříve chyceného kalouse, který ostatní hned zvečera varuje hlasem, čímž je upozorní na nebezpečí ptačím jazykem („Nehýbejte se!“). Druhým důvodem může být nasycení až přežrání po dvou předchozích větrných nocích (2-3 hraboši v žaludku) a odpočinková fáze, neboť nad ránem, resp. po půlnoci jsou opět aktivní a „chytají se“.

   Vycházejíc z dobré paměti a učenlivosti kalousů lze teoreticky vyvodit, že neoznačení ptáci odchycení v hnízdní době na monitorované lokalitě u budek mohli být i nehnízdící kalousi, případně hnízdili v sousedství, zatímco minuloroční kroužkovanci se pohybovali neodhaleni kolem sítí nebo v blízkém okolí. Tuto hypotézu však považujeme za málo pravděpodobnou, protože hnízdící ptáci nebyli odchyceni opakovaně ani v mimohnízdním období. Po určité době totiž kalous zapomene na stres spojený s odchytem a na situaci reaguje stejně- náletem do blízkosti výra. Jsme toho názoru, že kalousi chyceni na podzim po více letech jsou ptáci, kteří na lokalitu čerstvě dorazili odjinud. „Najednou“ se totiž na pravidelně monitorované lokalitě objevili kalousi kroužkovaní v minulých letech, což by se normálně (při náhodných odchytech na nepravidelně monitorované lokalitě) interpretovalo jako výskyt místního, tj. „stálého“ ptáka (např. D-131140).  

   A právě interpretace výsledků kontrolních odchytů je to, oč tu běží. Lze kalouse kroužkovaného na podzim (resp. v mimohnízdním období) a kontrolovaného příští rok rovněž na podzim na stejné nebo blízké lokalitě označit jako stálého, resp. místního ptáka? Nebo mládě kontrolované po 3 letech na blízké lokalitě, když při desítkách odchytů předtím zde nebylo zaregistrováno? Domníváme se, že odpověď je složitější, než by se na první pohled zdálo. Část kontrolních odchytů (okolo 10%) se týká kalousů odchycených v tu samou noc na téže lokalitě do stejné nebo sousední sítě. Kalous D-139927 byl chycen 3x v průběhu srpna-listopadu 1999. Nejsou výjimečné ani kontrolní odchyty stejných kalousů v tu samou noc na lokalitě vzdálené několik kilometrů (např. D-155432). Z toho by se dalo usoudit, že „trauma“ spojené s odchytem není až tak velké, jak si možná namlouváme. Např. samicím puštíka nevadí odchyty do rukávové síťky a obsazují pravidelně budku, kde bývají rušeny 2-5 kontrolami v každé hnízdní sezoně.  

   Na základě našich poznatků se domníváme, že pro naši hnízdní populaci kalouse spíše platí přívlastek „potulný a tažný“. Už ten fakt tomu napovídá, že srocení desítek ptáků hřadujících v parku jasně naznačuje, že to nejsou všechno místní ptáci. Stálý pták je na hnízdní lokalitě přítomen celoročně, přičemž pod pojmem „hnízdní lokalita“ si představujeme 1-4 km2. Odchyt 16 neoznačených ptáků v hnízdní době na intenzivně monitorované lokalitě mezi Vlčnovem a Dolním Němčím oproti pouhým 3 kroužkovaným (z podzimního období) vypovídá snad dostatečně o nestálosti kalousů a jejich obměně na atraktivní (antropomorfismus?: budky= atraktivita?) hnízdní lokalitě.

   Už od srpnových odchytů nastává průtah adultních kalousů, v tu dobu ještě dobře rozlišitelných od juvenilních ptáků. Těchto adultů  je asi 30-50% v porovnání s tohoročními ptáky. I tento fakt tedy ukazuje na velkou mobilitu, tj. potulný charakter našich dospělých kalousů. Pokud je hranicí mezi potulkou a tahem vzdálenost 100 km, je většina námi kroužkovaných kalousů pravděpodobně tažná, protože je už vícekrát nekontrolujeme. Po letech kontrolovaní ptáci jsou podle všeho z „blízkého“ okolí (10-cca 300km) a na známá zimoviště se vracejí (D-131140 po 6 letech, D-138251 po 7 letech, D-131147 po 8 letech). K této hypotéze nás vede skutečnost, že v letech latence (v našem regionu!), se zde téměř žádní kalousi nevyskytují (1996, 1999, 2003), přesto předpokládáme, že vysoké počty v minulých letech okroužkovaných ptáků někde „nepříliš daleko“ být musejí.

   Kalousi ušatí jsou známí tím, že se soustředí v místech s vysokou početností hrabošů. Není-li na východní Moravě gradace, je pravděpodobné, že bude někde jinde v regionu střední Evropy, kde se tito ptáci shromažďují. Takových ohnisek lokálních asynchronních gradací (při „celoplošné“ latenci) může být i několik na vzdálenosti 1000 km. Příkladem může být rok 2006, kdy na východní a jižní Moravě byl nízký, tedy latentní stav hraboše, zatímco na střední Moravě byly lokálně zjištěny vysoké (gradační) stavy a bylo zde kroužkováno nezvyklé množství kalousů ušatých. Velmi nízký stav kalousů pustovek na podzim a v zimě 2006 nás vede k domněnce, že v severnějších oblastech (Pobaltí, evropská část Ruska, Ukrajina) byla dobrá potravní situace a mírná zima beze sněhu, jelikož v jiných letech bývá poměr kalousů ušatých a pustovek vyrovnanější. V roce 2006 bylo kroužkováno 533 kalousů ušatých a jen 18 pustovek, zatímco např.  v roce 2004 byl tento poměr 221kalousů ušatých ku 102 kalousů pustovek (K. Zvářal).  Pustovka je pták hnízdící převážně v severnějších zeměpisných šířkách, a pokud ve své domovině má dostupný zdroj potravy, valná část populace zůstává blíže hnízdištím. Podobné chování předpokládáme též u kalousů ušatých.

   Právě toto dočasné „vymizení“, po kterém následuje „invaze“, nás vede k domněnce (hypotéze), že tito naši ptáci v letech latence ve své původní domovině se přesouvají - jsou tzv. „strženi“ (nejen) severskými kalousy na vhodnější lokality. Takovému chováni by nasvědčovalo hned několik skutečností. První z nich je nestejné množství hnízdících párů v dobrých a špatných letech. Rumbutis (1990) popisuje hnízdění kalousů v dotnuvském parku (střední Litva) o rozloze 14 ha. V letech s dobrým výskytem hraboše (1978) zde hnízdilo 6 párů kalousů, zatímco v letech 1977 a 1979 jen 1-2 páry. Podobnou situaci popisuje Šotnár (1998), když v roce 1993 hnízdily v parku v Bojnici 3 páry kalousů, zatímco v roce následujícím (1994) jen jeden. Co dělaly v tu dobu zbylé páry? Nehnízdily a zdržovaly se v okolí, nebo se uhnízdily někde jinde? Za pravděpodobnější považujeme druhou variantu, jelikož více autorů píšících o této sově zmiňuje kolísavé stavy hnízdících sov. Tuto možnost nepřímo připouští i Řezníček (1991), který zmiňuje odchyt našeho dospělého kalouse v následující zimě v Litvě. Tato vlastnost, tedy „přesídlován퓡= fluktuace, je snadno prokazatelná u kalousů pustovek, což jsou typické invazní sovy: jeden rok zahnízdí při dobré potravní nabídce a v příštích letech jsou všechny už někde jinde.

   Kroužkováním se prokázalo tzv. „přesídlení“ mláďat kalousů ušatých na velké vzdálenosti (C-35569, Formánek @ Škopek 1990). Pokud by i u dospělých ptáků docházelo k podobnému přesídlení na vzdálenost několika set km, bylo by to přesídlení v pravém slova smyslu, jelikož pták opustil „domovské“ hnízdiště. Což je silnější pojem než rodiště, neboť většina, resp. všichni mladí ptáci jsou z rodiště vypuzováni rodiči do okolí. Toto „pravé přesídlení“ dospělých ptáků se však  prokazuje daleko hůře, jelikož je velmi málo zpětných hlášení celkově. Mnohé mohou naznačit např. výsledky při telemetrickém sledování 3 samic kalouse ušatého ve Švýcarsku, kdy jedna se toulala v hnízdní době do vzdálenosti až 15 km od vyhlédnutého, resp. obhajovaného hnízda, přičemž 2 samice kalouse posléze zmizely ze sledované oblasti úplně (Aschwanden, J., Jenni, L. @ Birrer, S. 2003). Podobně i kalouse kroužkovaného 26.2.1999 K Poprachem (+1K) u Bohuňovic, který byl 20.5. 2001 kontrolován J. Sviečkou na intenzivně monitorované lokalitě u Dolního Němčí v hnízdní době,  lze rovněž považovat  jako příklad přesídlení. Překvapivě časný zářijový výskyt (našeho nebo cizího?) kalouse D-81147, zastiženého v říjnu následujícího roku o 1740 km severovýchodně (Danko 1986), lze též s jistou mírou pravděpodobnosti chápat jako možné přesídlení.  Kalous D-93615, kroužkovaný u nás jako mládě v r. 1998, byl na konci září 2000 nalezen zraněn v severní Itálii (Formánek @ Škopek 2000). Jestliže se nejedná v tomto případě o přesídlení, byl to velmi časný tah víceletého ptáka, jelikož v roce 2000 byly v České republice dobré potravní podmínky (gradace hraboše).    

   Domněnku, že táhnou pouze mladí (letošní) ptáci, vyvrací např. nález kalouse D-73883 (Danko @ kol. 1989), kroužkovaného jako pull. u  Nivnice H. Matušíkem. Tento pták byl v následující sezóně kontrolován J. Moštěkem 9.11.1986, z čehož se dá usuzovat, že neodtáhl s první vlnou. Teprve příval sněhu, tuhé mrazy a kolaps hraboší populace přiměla kalouse hledat příhodnější zimoviště. Tento pták byl v únoru (tedy po necelých 3 měsících) nalezen sražen 360 km západně. Z toho vyplývá, že část kalousů zůstává v okolí hnízdiště, pokud tam nachází potravu. Změní-li se dramaticky podmínky, jsou ptáci nuceni k přesunům za potravou 

   Velké změny ve způsobu hospodaření na půdě se mohly projevit také na změně chování našich kalousů. V minulosti bylo daleko větší zastoupení luk a rozptýlené zeleně, takže pro kalouse nebyl problém nalézt vhodné loviště. V dnešní době je plocha pícnin značně omezená a i na té ještě dochází k trávení hrabošů. Zbylé plochy polí jsou naprosto sterilní (hluboká orba), nebo je tam hrabošů jen velmi málo (ozimy). Proto kalousi jsou nuceni k větším přesunům, než ke kterým by za normálních okolností (extenzivní, příp. ekologické zemědělství) docházelo.

   Jak velké procento tvoří námi kroužkovaní kalousi z celkového počtu protahujících nebo zimujících kalousů (tedy na území ČR) nelze jednoznačně stanovit, domníváme se, že to bude někde mezi 2-5%, spíše však při spodní hranici odhadu. Údaj o počtu zimujících kalousů ušatých v počtu 5000-25000 lze považovat za reálný (Šťastný, Bejček, Hudec 1995), ovšem vztahující se k letům mapování 1982-1985. Od té doby výrazně poklesla plocha luk, pastvin a pícnin, přičemž na mnoha místech jsou hraboši tráveni a snižuje se tak velmi výrazně potravní nabídka pro zimující sovy. Úbytek u nás zimujících sov, který má příčinu v drastických změnách v krajině (viz. výše), odhadujeme minimálně o polovinu za posledních 20 let. Rovněž početnost protahujících kalousů zdá se být podstatně menší, zde však odhad si netroufáme stanovit. Obecně lze ale říct, že průtah je vždy až několikanásobně vyšší než počet zimujících ptáků. Zde velmi záleží na potravní situaci v severních regionech Evropy v tom kterém roce a počasí v průběhu podzimu a zimy. 

    Kalousi posedaní na stromech v parcích a na hřbitovech představují pouze zlomek u nás zimujících ptáků. Z našich pozorování a získaných informací vyplývá, že ve volné přírodě hřaduje velká část  populace kalousů ušatých. Např. M. Varaďa (in verb.) uvádí v roce 1986 na lokalitě u Maršova (UH) vyrušení 200 (?- zřejmě značně nadhodnoceno) kalousů při střelbě na mysliveckém honu. Ing. Pavlíček (in verb.) z LČR Luhačovice uvádí hřadování asi 100 kalousů v polesí Hluboček v k.ú. Uherský Brod v roce 2004 a 2005. Ing. Brychta z LČR Buchlovice (in verb.) uvádí hřadování desítek kalousů v hřebenové části Chřibů poblíž Komínek v roce 2000 a 2001.  Ing. Kunc z městských lesů Kroměříž uvádí nález obrovského množství vývržků („vrstvu“) ve smrčině v k.ú. Lechotice (KM) v roce 1994 a 1995. R. Košatka uvádí výlet asi dvaceti sov při těžbě dřeva na Komonci v k.ú. Provodov (konec osmdesátých let). Traktorista ze státních statků Uh. Brod uvádí výlet velkého počtu sov „ze Čtveratého lesa“, tj asi 5 ha porost borovice černé pod Královem v k.ú. Uh. Brod. D. Straňák (in verb.) uvádí večerní výlet „mnoha sov“ z lesa v k.ú. Vlčnov v říjnu 1998. První z autorů našel opakovaně v letech 1992- 2000 velké množství vývržků a zbytky kadáverů kalousů na Králově v k.ú. Bánov (UH). Dále velké množství vývržků na Rýsově v k.ú. Březůvky (ZL) v roce 1990. Kalousy též pozoroval v relativně nízkých počtech (do 20 ex.) v intravilánu Přerova (po upozornění J. Šafránka) a Kroměříže. Kalousů zde mohlo zimovat i více, protože zjištění ptáci byli objeveni celkem náhodně  a zbylé vhodné úkryty nebyly prohlíženy. 

   Zajímavým a nezodpovězeným úkazem je inklinace kalousů k urbánnímu prostředí. Je to pouze otázka lepšího mikroklimatu města včetně závětří, nebo svou roli hraje i antipredátorská strategie, tj. ochrana před jestřábem? Nebo se ptákům v podzimním a zimním mlhavém počasí lépe nachází pravidelné místo odpočinku v nasvíceném intravilánu? Anebo se jedná o čistě estetickou záležitost, že se prostě kalousům ve městě líbí? Pravděpodobně to budou jeden či dva praktické důvody , na které snad věda také někdy odpoví.

 

Summary

   V letech 1997-2006 probíhal na východní, jižní a střední Moravě monitoring výskytu kalouse ušatého. Celkem bylo odchyceno a označeno 4660 kalousů. Po jednom roce bylo provedeno 35 KO, po dvou letech 26  KO, po 3 letech 4 KO, po 4 letech 3 KO, po 6 letech 1 KO, po 7 letech 1 KO, po 8 letech 1 KO. atd. Bylo získáno jen 11 zpětných hlášení (0,2%), z toho 6 bylo zahraničních: 3x Rusko, 2x Ukrajina, 1x Rakousko, která potvrzují přítomnost ptáků táhnoucích ENE nebo E směrem. Další 2  hlášení se týkají nálezů ptáků na zimovišti ve střední Evropě (západní Slovensko), ze kterých nelze vyvodit místo hnízdění. U jednoho kalouse (D-139653) byl zjištěn tah východním směrem v průběhu prosince, nikoliv až na jaře, kdy většinou odlétají zpět na hnízdiště. Část kalousů zřejmě odlétá na místa s progradačním stavem dříve, než nastane úplný kolaps hraboší populace v místě zimování.  Žádný kalous nebyl kontrolován se zahraničním kroužkem a ani náš kalous nebyl nikde kontrolován či odchycen živý. Hlavní pozornost byla zaměřena na hnízdní populaci v okrese Uherské Hradiště, kde na lokalitách Vlčnov a Dolní Němčí hnízdí kalousi v dřevěných i plastových budkách. Zde bylo kroužkováno 52 mláďat, z nichž 17 bylo kontrolováno v průběhu srpna-února po vyhnízdění, později jen 1 po 3 letech a 1 po 5 letech. Na hnízdišti bylo odchyceno v letech 1998, 2000, 2001 a 2002 celkem 16, resp. 21 adultů bez kroužku, 3 měli kroužek z podzimních odchytů v blízkém okolí. Od roku 2005 se již v době hnízdění nepodařilo odchytit ani jednoho kalouse. Žádný pták  nebyl opakovaně na hnízdní lokalitě kontrolován, a to ani v pohnízdní době někde v okolí. Důvodem může být dobrá paměť kalousů, která zapříčiní, že tito ptáci jsou opakovaně „nechytatelní“. Tuto teorii však považujeme za málo pravděpodobnou a domníváme se, že naši kalousi jsou ptáci spíše potulní a tažní, přívlastek (striktně) stálý jim příliš neodpovídá. Tuto vlastnost mají podobnou jako kalousi pustovky (Asio flammeus), což jsou typičtí invazivní ptáci= příležitostní hnízdiči. Část kalousů je zřejmě věrna svému hnízdišti, ale při zhoršených potravních podmínkách se přesunuje na jiné lokality. Pouze 4 kalousi byli odchyceni 3x, z toho samec D-115863 byl chycen 3x v průběhu 3 let na pravidelně monitorované lokalitě, avšak pouze na podzim nebo v zimě a  místa odchytu tvořila trojúhelník o stranách 3500, 5000 a 5500m.  U kalousů není podzimní tok, což je rovněž znak malé fixace na teritorium a v době po vyhnízdění (srpen-září) jsou zhusta odchytáváni táhnoucí adulti, v tu dobu ještě rozlišitelní od mláďat. Což jsou další znaky nestálosti, protože typicky stálé sovy se vyznačují podzimním tokem (Strix aluco, Bubo bubo, Athene noctua). Zda je tato nestálost vrozená, nebo je to důsledek velkých změn v krajině (málo pícnin, rozorané meze, likvidace rozptýlené zeleně, rodenticidy), nelze jednoznačně určit. Část ptáků kontrolovaných v pohnízdní době nejsou pravděpodobně stálí ptáci, nýbrž cizí (= potulní) kalousi chycení opětovně po několika letech na intenzivně monitorované lokalitě, kam se vracejí na zimování. Část kalousů vykazuje  zimní potulky (winter vandering), resp. neukončený tah, neboť na monitorovaných lokalitách jsou i v průběhu zimy (prosinec- únor) odchytávání stále noví ptáci.

   In 1997 – 2006 we monitored presence of  Long-eared owl in some regiones of eastern Morava (Czech rep.). 4660 ex. of Long-eared owl were caught and ringed. After 1 year were controled 35 birds, after 2 years 26 ex., after 3 years 4 ex., after 4 years 3 ex., after 6 years 1 ex., after 7 years 1 ex., after 8 years 1 ex.. We got 11 revers (0,2%) from Prague ringing center, 6 reports were from other countries: 1x Russia, 2x Ukraine, 1x Ostereich, 2x Slovakia. One bird (D 139653) was found 3 weeks later 454 km eastward in December: some owls apparently disappeared from locality with good trofic conditions before collaps of voles population in winter time. Nother Long-eared owl had ring of other country and our bird was not controlled alive by other ringer. A main attention had breeding population in district of Vlčnov with wooden boxes. From 52 ringed chicks were 17 controlled in September- February after breeding, later only 1 after 3 years and 1 after 5 years. On breeding locality were caught 16 adult birds without ring, none was controlled next year in breeding season, 3 owls were controlled from winter ringing in near localities. Probably, some owls we are not able to caught more times, because they have very good memory.  Great part of our population of Long-eared owl is apparently strolling and migrating. One „stable“ male (D 115863) was caught 3x in 3 years, but only in winter time, and his „homerange“ was at least 20 km2. Long-eared owl is not typical resident owl as Tawny owl, Little owl or Eagle owl, because he has not autumn hooting (defence of territory). Most part of controlled birds are not „local“ (stable) birds, but owls from near and far localities, which are caught on known winter place.     

 

Poděkování

Za poskytnutí poznámek z kroužkovacích záznamů děkujeme Petru Pavelčíkovi, který zejména v prvních pěti letech přispěl aktivně k významným poznatkům. Za pomoc při odchytu sov a řešení problémů při terénních akcích děkujeme E. Zajíčkovi, R. Viktorovi a O. Kužílkovi.

 

Literatura

Aschwanden, J., Jenni, L. @ Birrer, S. 2003: Movements of female Long- eared Owls Asio otusduring the breeding season. Ornithologishe Beobachter 102: 49-52.

Bejček, V., Šťastný K., Hudec, K. 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v České republice 1982-1985.

Cepák, J. @ Škopek, J. 2004: Zpráva Kroužkovací stanice Národního muzea Praha za rok 2002. Zprávy ČSO 58.

Cramp, S., (ed.) 1985: The Birds of the western Palearctic. Vol. IV: 572- 588. Oxford University Press. Oxford.

Danko, Š. 2000: Výsledky vlastného krúžkovania vtákov na východnom Slovensku v rokoch 1966-1999. Tichodroma 13: 205- 226.

Danko, Š. 1986: Správa o činnosti SVODS v ČSSR za rok 1986. Buteo 1/1986.

Danko Š. 1989: Správa o činnosti SOVDS v ČSSR za rok 1987. Buteo 2/1987.

Felix J.- Hísek , K. 1974: Ptáci v zahradě a na poli. SZN Praha: 74.

Formánek, J., Škopek, J. 1990: XXI Zpráva kroužkovací stanice Národního muzea v Praze a české společnosti ornitologické za r. 1971-1975. Sylvia 27, 1990: 5-53.

Formánek, J., Škopek, J., 1991: 22. zpráva Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze a ČSO za r. 1976-1980. Sylvia 28: 5-30.

Formánek, J., Škopek, J. 2000: Pozoruhodné nejnovější výsledky kroužkování ptáků (9). Zprávy ČSO 51 (2000): 31-32. 

Hudec, K. a kol. 1983: Fauna ČSSR. Ptáci III/1. Academia.

Lengyel, J. 2001: Hniezdenie myšiarok močiarnych (Asio flammeus) v okrese Nové Zámky v roku 1998 a hniezdne výskyty v roku 1999. Buteo 12 (2001): 141-144.

Mikusek, R. (ed.) 2005: Metody badan i ochrony sov. Krakov 2005.

Noga, M. 2002: Poznámky k zimoviskám myšiarky ušatej (Asio otus) na západnom Slovensku. Tichodroma 15: 53-59.

Rumbutis, S.P. 1990: Spring arrival date, breeding biology and breeding success of the Long-eared owl (Asio otus) in central Lithuania. Acta ornithologica, Vol. 2 : 117-121.

Řezníček, J. 1991: K výsledkům kroužkování kalouse ušatého (Asio otus) v Československu. Zprávy ČSO 33.

Šírek, J. 2006: Zajímavá ornitologická pozorování v roce 2005. Zprávy MOS 64: 174-175.

Šotnár, K. @ Obuch, J. 1998: Potravná ekológia myšiarky ušatej (Asio otus) v okolí Bojníc na strednom Slovensku. Buteo 10 (1998): 89-96. 

Vďačný, A. 2001: Hniezdenie a zimovanie myšiarky močiarnej (Asio flammeus) na jihozápadním Slovensku při obci Pusté Úľany. Buteo 12 (2001): 139-140.    

Zvářal, K., Sviečka, J., Pavelčík, P.: Je kalous ušatý Asio otus stálý, potulný nebo tažný? Sborník referátů z konference SVODS. Mikulov 2002.

Zvářal, K., Sviečka, J., Pavelčík, P. 2005: Monitoring mimohnízdních pohybů kalouse pustovky (Asio flammeus). Zprávy MOS 63 (2005): 83-92.

 

Kontakt

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode